Ferrari FXX

Dnešní článek sice lze označit za historii, avšak poměrně nedávnou. Vůz, který se pokusím přiblížit se vyráběl dokonce v tomto století a sice mezi lety 2005 a 2007. Za dva roky bylo vyrobeno pouhých 30 kusů a již po velmi krátké době se rychle stává jedním z nejvyhledávanějších modelů italské automobilky. Nemluvím o ničem menším, než o Ferrari FXX.

fxx_pacchetto_01Ferrari Enzo, ze kterého FXX vychází, bylo tenkrát průlomové. Už jeho extrémní design naznačoval, že pro danou éru, je Enzo tak blízko technice F1, jak jen auto může být. Všech 400 kusů mělo karbonovou karosérii, na svou dobu extrémně rychlou převodovku nebo třeba karbon-keramické brzdy. FXX zašlo ještě dál. Motor dopoval zadní kola výkonem 800 koní a časy potřebné ke všemu se výrazně zkrátily. Na devatenáctipalcové disky dodával pneumatiky Bridgestone, který je vyvinul speciálně pro FXX. Kvůli traťovému zaměření vozu se v něm také objevila kompletní telemetrie a systémy pro záznam dat z jízdy. Příbuzný k FXX je ještě model MC12 Corsa od Maserati. Ten byl však vyvíjen přísně pod taktovkou Ferrari a proto nevyužívá zdaleka všechny technologie, které se nachází v FXX

Tvary Enza a tedy později i FXX, paradoxně nebyly navrženy Italem. Designérem je Japonec Ken Okuyama, který má na svědomí velkou spoustu zajímavých aut. Během svého působení se dostal k designování Porsche 911 generace 996 a modelu Boxster. Nejdůležitější období jeho kariéry bylo ale patrně působení u Pininfarina, kde Okuyama dělal vedoucího designu pro projekt Enzo a následně i tvůrčího ředitele celé značky. Srandovní je, že Enzo vyvolalo svým neotřelým designem takový rozruch, že jej magazín Bloomberg nelenil označit za příliš extravagantní a zařadit jako jedno z padesáti nejošklivějších aut posledních padesáti let.

Oproti Enzu má traťová verze ještě několik vylepšení, jak jinak než v oblasti aerodynamiky.2008-ferrari-fxx-evoluzione12 FXX dostalo o 40% silnější přítlak a aktivní křídlo, nastavitelné na míru každé trati zvlášt. Zajímavostí jsou i zakrytovaná světla, která nemusí plnit homologační požadavky.

Když už jsme u homologace, FXX homologováno není a Jeho provoz se omezuje striktně na závodní okruhy. Většina kusů FXX je navíc po celou svoji životnost ustájena přímo v Maranellu, odkud je Ferrari vozí zákazníkům jen na speciální, značkou stanovené, soukromé okruhové dny. Ovšem ani to, že se ve svém voze jen občas svezete, neznamená, že cenovka FXX není přímo šílená. Vůz stál okolo 41 milionů korun. V ceně, která je mimochodem uvedená bez daně, je zahrnuto členství ve skupině jakýchsi testovacích jezdců-klientů. Každý majitel dostal podrobné školení jak svůj vůz používat a důležité bylo i doladění interiéru na míru. Pokud navíc zákazník nechával svůj vůz přímo ve Ferrari, byla jeho doprava na okruhové dny také v rámci ceny.

Paradoxem je, že původně mělo být FXX vyrobeno pouze 29 kusů. Nakonec se ale rozhodlo ještě o třicátém, protože vůz s pořadovým číslem 20 dalo Ferrari jako dar Michaelu Schumacherovi. Ten byl tehdy v roce 2006 na odchodu z F1 coby nejlepší jezdec italské značky. Jeho FXX se výrazně odlišuje od ostatních svým černým zbarvením bez pruhu a matnými koncovkami výfuků. S tímto vozem se také Michael, bohužel v době psaní tohoto článku ležící v kómatu v nemocnici, objevil v televizním pořadu Top Gear. Zde byl převlečen za legendárního tajemného jezdce Stiga, aby se svým vlastním FXX objel rychlé kolo na letištní dráze Top Gearu, a následně se ve studiu jako The Stig odhalil. Tehdy se jednalo o nejrychlejší kolo trati a s časem 1 minuta 10 sekund se Schumacher umístil před, do té doby vládnoucí, Gumpert Apollo S. Čas byl ale záhy z tabule stažen, protože FXX nesmí na silnici a navíc bylo obuto do závodních hladkých pneumatik, výrazně zvyšujících přilnavost.

FXX_nera_80831ccl_090302_1024x768-1280x0_2FXX ale tvoří zejména, ostatně jako každé Ferrari, jeho motor. Jelikož patří FXX v Maranellské stáji mezi plnokrevníky, tluče za zády řidiče jak jinak než dvanáctiválec, v tomto případě o objemu 6.3 litru. Architektura motoru s označením Tipo F140B má původ v osmiválci, který byl původně vyvinut u Maserati a osazován do modelu Quattroporte. Ke stávajícím osmi válcům byly přidány další čtyři a po tom, co byl motor jako šestilitr nejprve osazen nejprve do Enza, kde měl 660 koní, dostal se i do FXX, tentokrát ve variantě 6.3 litru se 799 koňmi. Plnění motoru obstarává sekvenční vstřikování Bosch a motor trůní v hliníkovém rámu, namontovaném na karbonové konstrukci vozu.

Výrazného vylepšení oproti Enzu došla i převodovka. Šestistupňový poloautomat přímo vycházel z techniky Formule 1 a časy řazení byly zkráceny na 80 milisekund. Díky tomuto vybavení a pohonu zadních kol opatřeném kontrolou trakce, zrychluje FXX z nuly na sto v čase pod 2.5 sekundy. O sílu potřebnou k zastavení se starají karbon-keramické kotouče se závodními deskami.

Během života dostalo FXX i jeden významný příplatkový balíček. Paket EFXX_gialla_080633ccl_090302_1024x768-1280x0_2voluzione stál v přepočtu 8,2 milionu korun a kromě trochu jiného zbarvení, dostalo vaše auto i dalších 60 koní navíc. Výsledkem je 860 koní při 9 500 otáčkách za minutu. Další aerodynamické prvky zvýšily přítlak o 25% (celkově tedy o 65% oproti původnímu Enzu) a zkrátily se i časy potřebné k řazení, tentokrát na pouhých 60 ms. Velkým přínosem bylo i dovybavení vozu druhou sedačkou, takže majitelé mohli vzít na Ferrari pořádané traťové dny i kamaráda.

FXX je dle mého jedno z nejdůležitějších aut v historii rudých vozů z Maranella. Technika byla extrémně blízká tehdejším monopostům F1 a i svým nekompromisním pojetím se jednalo o naprostý klenot. Ceny FXX jdou již v tuto chvíli vzhůru a kdykoliv se objeví někde ve světě nabídka na vůz, píše se o ní všude. Do budoucna nelze než doufat, že Ferrari neupustí nic ze svých zásad a z jeho bran budou i nadále vyjíždět podobně úchvatné vozy, jako je právě FXX.