Test: Škoda Superb 2.0 TDI

IMG_1500Občas se stane, že firmy spadající do koncernu, vytřou svým mateřským lodím zrak. Přesně to se stalo v případě Škody Superb, která po svém příchodu coby sourozenec tehdejšího Passatu B5, udělala do prodejních čísel německého manažerského expressu velkou díru. Alespoň se to tedy tak traduje. Nicméně přesuňme se o 13 let dopředu do současnosti a pojďme se podívat na aktuální generaci, která navíc prodělala loňský facelift. Pokud byli Němci z prvního Superba rozmrzelí, z toho aktuálního jsou již vysloveně smutní.

Faceliftem nabrala vlajková loď mladoboleslavské automobilky na agresivitě. Ostře střižené přední lampy jsou nyní lemovány po každé straně hned trojicí LED proužků pro denní svícení, které se zasekávají do předních blatníků. Zadek potom lemují přepracované koncové lampy, opět vybavené LED technologií, tentokrát však respektující módu prosvětlených trubic, které v nich při svícení opticky vznikají. Celkově zevnějšek vozu působí přesně tak, jak je to od něj očekáváno. Karoserie, která na délku již příliš neztrácí do pěti metrů (4833 mm), rozhodně zaujme dlouhými zadními dveřmi, které využívají rozvor v plné míře a dávají tak napovědět o bohatosti místa na zadních sedadlech.IMG_1494

A právě místo pro zadní pasažéry je parametr, na který se inženýři při vývoji skutečně hodně zaměřili a na zadních sedadlech je ho v rámci střední třídy opravdu neskutečná porce. Před sebou budou mít dostatek místa na nohy i ty největší dlouháni, kteří nebudou strádat ani v oblasti prostoru pro hlavu. Příjemným detailem je posuvná opěrka nohou, umístěná na koberečku, která umožní příjemně měnit polohu sezení i při dlouhých jízdách. Skoro mě až mrzelo, že zadní sedadla nedostala polohovaní, místa pro položení opěradla a vysunutí dlouhého sedáku trochu dopředu by bylo dostatek. Skvělé je i poměrně tuhé polstrování s výraznými bočnicemi a čalounění v kombinaci kůže a semiše. Drobnosti jako rozměrná loketní opěrka, výklopná z prostředního opěradla, snad ani netřeba jmenovat, stejně jako samozřejmost v podobě vyhřívání.

Kdo by měl obavy, že limuzínové sezení vzadu ubralo ze zavazadlového prostoru, toho mohu uklidnit. Zavazadelník Superbu má krásný objem 595 litrů v základním postavení, po sklopení zadních opěradel dokonce až 1700 litrů. Přístup je navíc řešen unikátním a chytře navrženým systémem TwinDoor, který umožňuje otevřít buď jen samotné víko kufru, nebo rovnou vyklopit celou záď včetně zadního okna. Někde jsem zaslechl, že se s touto funkcí do příští generace již nepočítá. Já osobně hlasuji rozhodně pro její zachování, protože se mi jeví jako naprosto vynikající. Pro drobnou manipulaci stačí otevřít víko, které poskytne malý průlez do dlouhého kufru, a na velké nakládání/vykládání pak lze odklopit nemalou část zadní partie, odkrývající celý zavazadelník. Jedinou drobnou nevýhodu jsem během testu spatřoval snad jen v přílišné napruženosti malého víka, které proti vám při otevření vystřelí a jeho zavření vyžaduje dost síly.

IMG_1537Konečně se dostáváme ze zadní části interiéru, kde je vše vskutku v nejlepším pořádku, do části přední. Někdo by mohl vytknout, že se architektura interiéru, zejména co se týče rozložení palubní desky a jejího uspořádání, nezměnila již solidní řádku let. Skutečně se v tomto ohledu vydává Škoda cestou tvrzení „když to funguje, nech to bejt“ a čeká nás tu tím pádem interiér, kde naprosto jednoduše nalezneme vše tam, kde jsme zvyklí. Před pohodlným sedadlem řidiče ční z palubní desky poměrně velký volant, jehož věnec by sice zasloužil přidat na tloušťce, ale proti jeho vykrojení a především rozsahu nastavení nelze říci ani slovo. I kvůli volantu si lze do Superbu sednout skutečně pohodlně a tak akorát nízko, přičemž vaší pozici respektuje i nastavitelná loketní opěrka, jejíž šířka eliminuje hádky se spolujezdcem. Multimediální rozhraní a navigaci obstarává systém ovládaný kombinací dotykového displeje a kolem rozmístěných tlačítek. Ten má sice všechny potřebné funkce, ale oproti novějším řešením dodávaným za příplatek do modelu Octavia už poněkud zastaral velikostí displeje a také rychlostí, se kterou reaguje na vaše podněty. Příjemná je v interiéru přítomnost velkého počtu odkládacích prostor a samozřejmě i kvalitní zpracování, lemující veškerý interiér. Trochu rozporuplně na mě působily jen okrasné lišty, které jsou plastovou imitací hliníku, a které navíc do interiéru barevně příliš nezapadaly.IMG_1547

Pohonným ústrojím Superbu je stálice nabídky a samozřejmě i oblíbenec evropských řidičů, dvoulitrový turbodiesel plněný systémem common rail, dodávající na přední kola výkon 140 koní. V případě testovacího kousku se jedná o výkon pouze na ta přední kola a navíc skrze manuální šestistupňovou převodovku. Řešení, které sice já osobně nemám příliš v lásce a trochu jsem se ho obával, ale jak se ukázalo, byly moje obavy liché. Superb dostal do vínku skutečně vynikající přesně a lehce řadící převodovku, doprovázenou ještě příjemně lehkou spojkou. Tím se soužití s dieselovým motorem výrazně zjednodušuje a na rozdíl od předchozích generací koncernových TDI není ani popojíždění zdaleka tolik otravné. Kolonami v Praze ovšem příjemné vlastnosti dieselového dvoulitru nekončí. Zůstanu-li u porovnání s předchozími agregáty stejného označení, má ten v Superbu výrazně přívětivější křivku výkonu, která neomezuje motor k používání v nízkém rozsahu otáček. Od výrazného zabrání turba okolo 1500, následuje plynulý zátah končící až v okolí 4 tisíc. Motoru se vysloveně nelíbí jen příliš nízké otáčky pod 1500 za minutu, při kterých o sobě dá vědět hlukem přenášeným do interiéru. Bohužel palubní počítač mezi budíky tento fakt vesele ignoruje, takže na mě během městských přesunů svítila šipka indikující přeřazení takřka neustále.

Pokud se některá motoristická otázka probírá v naší zemi stále a stále dokola, jsou to motory TDI a jejich spotřeba. Zázračně nízké průměrné spotřeby, které dosahoval 1.9 TDI s plněním čerpadlo – tryska, Superb sice dosahovat neumí, ale přesto se spotřeba pohybovala téměř výhradně do sedmi litrů na sto kilometrů. Mimo město je samozřejmě možné spotřebu klidnou jízdou dostat i pod šest litrů, ale i tak je 6.5 litru na sto kilometrů, tedy hodnota dosažená během testu, více než výborná. Někdo by samozřejmě mohl říci, že starší PD jezdilo za menší spotřeby, tento deficit je však bohatě vyvážen o mnoho použitelnějším motorem, který má kromě zmíněné vyhlazené křivky točivého momentu, také o mnoho tišší a klidnější chod.

IMG_1571Spojení tichý a klidný je vůbec heslo, kterým by se dal Superb ve dvou slovech charakterizovat. S motorem jde ruku v ruce i podvozek, který nejen, že žehlí nerovnosti s naprostou samozřejmostí, ale do interiéru propustí jen minimum hluku, který pod pasažéry vzniká. Chtít po Superbu sportovní chování by se dalo označit za rouhání a velký 1532 kg hmotný vůz se mu také vysloveně brání. Držení stopy v zatáčkách je sice jisté a náklony karosérie nejsou zase tak enormní, ale stále je tu elektrický posilovač řízení, který řidiče dokonale izoluje od okolního dění. A to rozhodně není na škodu, od limuzíny tohoto ražení se nic jiného ani neočekává. Navíc přináší elektrický posilovač jiné výhody, třeba možnost automatického a perfektně fungujícího parkování.IMG_1586

Po celou dobu psaní jsem se co nejvíce snažil vyhýbat tomu, abych Superb označoval jako limuzínu. Ke konci však musím konstatovat, že je tento termín zcela namístě. S faceliftem se vůz změnil jen v drobnostech, stále si však zachovává prvky, které ho dělaly naprosto skvělým pro všechny druhy cestovatelů. V interiéru jsou k dispozici zadní sedačky se skutečně ohromnou porcí místa na nohy pasažérů, za nimi však ještě zbylo místo pro velký kufr s unikátním systémem dvojitého přístupu. Jako celek je to poháněno dvoulitrovým turbodieselem se slušnou porcí výkonu, navíc napojeným na perfektně přesnou šestistupňovou převodovku. Ta mě skoro i nechala zapomenout na pohodlí automatu v podobě koncernového DSG, za které bychom si navíc připlatili nemalých 80 tisíc korun. Tím se dostáváme k ceně. Za Superba v testované motorizaci a s druhou nejvyšší výbavou Elegance, si Škoda řekne ceníkových 754 tisíc korun. Po připočtení několika příplatků, z nichž nejvyšší je za krásná světlá sedadla v kombinaci kůže a semiše (51 400,-), se dostáváme na cenu lehounce přesahující 900 tisíc korun.

Celkové hodnocení: (7,0 / 8)
Motor: (6,5 / 8)
Převodovka: (7,0 / 8)
Podvozek: (6,0 / 8)
Praktičnost: (7,0 / 8)

Plusy: Motor:
úsporný a výkonný motor Typ motoru: přeplňovaný, vznětový
místo na zadních sedadlech Válce / ventily: 4 / 4
přesná a lehce chodící převodovka Zdvihový objem (ccm): 1968
plavný podvozek s výborným odhlučněním Nejvyšší výkon (kW / ot/min): 103/4200
systém přístupu do kufru Nejvyšší toč. moment (Nm / ot/min): 320/1750
Mínusy: Provozní vlastnosti:
rádce řazení Maximální rychlost (km/h): 212
pomalá navigace Zrychlení 0 – 100 km/h (s): 10.0
pouze monochromatický displej mezi budíky Spotřeba-město/mimo/kombi (l/100 km): 7.0 / 6.0 / 6.5
Rozměry a hmotnosti:
Zavazadlový prostor (l): 595
Objem nádrže (l): 60
Pohotovostní hmotnost (kg): 1532
Délka (mm): 4833