Test: Hyundai i30 kombi CRDi

IMG_5773Z i30 se postupem času stal neopomenutelný hráč v oblasti segmentu C. Během uplynulého roku vybojoval Hyundai s i30 třetí příčku v českých prodejích, a my jsme se podívali na zoubek provedení kombi, které pod kapotou hostí nejsilnější dieselový agregát. V kombinaci s příplatkovým paketem Premium se tak jedná o špičkovou variantu tohoto modelu, k maximální možné specifikaci chybí už jen automatická převodovka.

Luxusní zaměření tohoto konkrétního kusu je znát i navenek. Elegantní karoserii kombíku lemují chromované kliky, chromovaná spodní linka oken a stříbrné střešní lišty. Na přední části potom světlomety doplňuje dvojitá mřížka chladiče s chromovanou vrchní části. Ačkoliv všechny tyto doplňky vypadají vskutku elegantně a decentně, trochu zvláštně už vyhlíží chromované kryty v litých kolech, usazené do mezer mezi jednotlivými paprsky. Tento detail si označení kýčovitý rozhodně zaslouží.

IMG_5778Na nižší střední třídu působí velmi luxusním dojmem interiér. Hned po otevření dveří vítá pasažéry béžový kožený interiér a dvoubarevná palubní deska. Vše je navíc pěkně zpracováno a použité materiály působí dobrým dojmem. Většina palubní desky je tvořena měkčenými plasty, dekory jsou potom imitací hliníku, která sice nenadchne, ale rozhodně ani neurazí. Pohodlně polstrovaná sedadla jsou vyhřívaná, stejně tak i volant s příjemně silným věncem. Skrze něj kouká řidič na dvojici budíků, které doprovází ještě malý displej palubního počítače. Ukazatele teploty vody a stavu paliva jsou sice digitální, avšak dostatečně jemně odkrokované. Na vrcholu středového panelu bychom nalezli velký dotykový displej s rádiem a navigací, doprovázený ještě ovládáním navigace pod ním. Celý tento systém je potom sympaticky jednoduchý, relativně rychlý a především logický. Pochválit lze i velikost dotykových tlačítek, u kterých je velmi slušná pravděpodobnost, že se trefíte již na první „štouch“.

IMG_5788V přední části je prostoru dost a špatně se nebudou mít ani cestující na zadních sedadlech. Zde je místa dostatek jak pro nohy, tak i nad hlavou. K tomu všemu je přítomen ještě kufr, který kromě solidního základního objemu 528 litrů, nabídne i několik praktických prvků. Už při prvním otevření, zaujme kromě podlahy zarovnané s nárazníkem i posuvná přepážka, pohybující se ve dvou kolejničkách. Ta má na sobě ještě dvojici navíjecích pásů, zakončených háčkem, kterými lze obtočit a fixovat zavazadla. I při jízdě s minimem věcí v kufru tak nic nelítá a je jedno, do jaké míry je zavazadelník naložen. Při sklopení zadních sedadel je maximální objem dokonce 1642 litrů.

Pod kapotou je, jak již bylo řečeno v úvodu, čtyřválcový diesel o objemu 1.6 litru, který je nejsilnější vznětovou jednotkou z nabídky. Zahrneme-li i benzínové motory, překoná jej jen stejně velká benzínová atmosféra GDI, která disponuje výkonem 99 kW. Je nutno brát ale v potaz podstatný rozdíl v točivém momentu. Zatímco benzínový motor má pouhých 163 Nm, námi testovaný diesel má moment 260 Nm, navíc dostupný již v 1900 otáčkách.

Snimek 061Oproti mnohým dieselům konkurenčních značek, má agregát velmi mírný průběh točivého momentu. Nástup turba není skokový, ale spíše pozvolný a motor nejlépe zabírá mezi dvěma a třemi tisíci. Snahu zrychlovat motor předvede teprve těsně před hranicí dvou tisíc, do té doby se projevuje sice příjemně kultivovaně, ale na sešlápnutí plynu reaguje letargicky. Pro poklidnou jízdu je jeho výkon zcela dostačující, ovšem nejeden řidič jistě zatouží po výraznější výkonové špičce, či razantnějším nástupu turbodmychadla. Největším plusem motoru se tak stává hlavně jeho kultivovaný charakter. I během studených startů je motor do kabiny slyšet jen minimálně, a i za jízdy je jeho projev od posádky dobře odtlumen. Výkon z motoru přenáší na přední kola šestistupňová ručně řazená převodovka, jejíž rychlosti zapadají na své místo příjemně lehce a přesně.

Hyundai slibuje spotřebu v kombinovaném cyklu 4.1 litru na sto kilometrů. V praxi je ale nutné připravit se na hodnoty okolo šesti litrů. Pod šestilitrovou hranici se lze dostat jen poklidnou jízdou mimo městskou zástavbu. V tom případě lze snížit spotřebu na úroveň zhruba 5.5 litru na sto, město naopak znamená cca 6.5 litru.

IMG_5784Podobně jako je odhlučněn motor, má plus v této oblasti i podvozek. Od zavěšení se do kabiny přenáší jen velmi málo zvukových vjemů, za což částečně může i dobré zpracování interiéru. Samotné odpružení potom patří mezi ty tužší, rozhodně však ne tvrdé. Po městě se sedmnáctipalcová kola projeví v občasném drncání, mimo město ale řidič ocení jisté chování jak v přímém směru, tak i v zatáčkách. Náklony karoserie jsou v rámci třídy na hodně rozumné úrovni, nedotáčivost je oddálena mimo jiné i zadní víceprvkovou nápravou. Jediný zvuk, který je v i30 slyšet za jízdy o něco více, je odvalování pneumatik, to je zejména v kombinaci se zimními pneumatikami trochu nepříjemné.

V rámci třídy je poměrně unikátní možností, nastavování posilovače řízení ve třech krocích. Zatímco Comfort lze označit spíše za přeposilovaný a řidič jej ocení hlavně u parkování, Normal je vhodný pro běžnou jízdu. Mým oblíbencem se však stejně stal režim Sport, při kterém je řízení nejtužší a tedy se s jeho pomocí vůz nejjistěji vede. Bohužel kromě tuhosti posilovače jednotlivé módy žádný jiný efekt nemají a od Comfortu až po Sport tedy řízení nenabídne takřka žádnou zpětnou vazbu. I tak je však možnost volby, která se navíc provádí tlačítkem přímo na volantu, velice příjemná. Koneckonců, řízení s odezvou by v případě i30 stejně nikdo neočekával. Podvozek by na sportovnější svezení sice měl, ale až příliš laxní motor není na takové používání vhodným nástrojem.

Snimek 009V konečném součtu se tedy Hyundai i30 ve verzi kombi a navíc s vrcholným Premium paketem, jeví jako schopný rodinný vůz, kterému snad chybí jen trocha nadšení ze strany motoru. Dieselový čtyřválec má sice slušné papírové parametry, v praxi mu ovšem chybí trocha elánu, u nás tolik oblíbený prudší nástup turba a nějaká výkonová špička. Pro běžné účely primárnímu okruhu uživatelů však plně postačí a ti budou oceňovat především jeho nízkou spotřebu, kterou lze bez sebemenšího problému držet na hranici šesti litrů. Pochválit se musí vzezření interiéru i exteriéru. Za takto vybavenou i30 se nemusí stydět ani dobře situovaný businessman.

IMG_5776A kolik to vlastně celé stojí? Svou i30 kombi můžete mít v základní variantě již za velmi příjemných 299 990 korun. V této ceně je však obsažena pouze základní výbava a hlavně nejslabší motor 1.4 MPI o výkonu nevalných 100 koní. Příplatek za námi testovaný diesel 1.6 CRDi o výkonu 128 koní činí celých 137 tisíc a paket Premium obsahující všechny dostupné prvky od navigace přes panoramatický střešní panel, dalších 144 900. Celkem to tedy s příplatkovou metalízou dělá stále poměrně rozumných 595 790 korun, které lze navýšit už jen o šestistupňový automat za 40 tisíc korun.

Celkové hodnocení: (6,0 / 8)
Motor: (6,0 / 8)
Převodovka: (6,0 / 8)
Podvozek: (6,5 / 8)
Praktičnost: (7,0 / 8)

Plusy: Motor:
dobře odladěný podvozek Typ motoru: přeplňovaný, vznětový
šestistupňová převodovka Válce / ventily: 4 / 4
zavazadelník s posuvnou přepážkou Zdvihový objem (ccm): 1582
nízká spotřeba Nejvyšší výkon (kW / ot/min): 94 / 4000
Nejvyšší toč. moment (Nm / ot/min): 260 / 1900
Mínusy:
motor s vlažnějším podáním výkonu Provozní vlastnosti:
hluk od pneumatik Maximální rychlost (km/h): 193
Zrychlení 0 – 100 km/h (s): 11.2
Spotřeba-město/mimo/kombi (l/100 km): 6.5 / 5.5 / 6.0
Rozměry a hmotnosti:
Zavazadlový prostor (l): 528
Objem nádrže (l): 53
Pohotovostní hmotnost (kg): 1467
Délka (mm): 4485