Co mě štve na autech a kolem nich: Nadvláda dotykových displejů

buick-reatta-crtBývaly časy, kdy byla auta doslova nacpaná tlačítky. Přední části interiérů některých vozů vypadaly jako kokpity civilních letadel, obsypány nepřehlednou změtí tlačítek, čudlíků, točítek a přepínačů. Doba se však rychle mění a postupně se proto začalo přecházet ke snižování počtu tlačítek a celkovému „zergonomičtění“.

Jenže zlatá éra, kdy se tlačítka v pracovišti řidiče nacházela ve střídmém počtu a logicky rozmístěná, nás už minula a my se teď opět řítíme do neergonomického pekla, tentokrát však z druhé strany. Čím dál tím více aut a automobilek totiž adaptuje přístup, ve kterém tlačítka více či méně zcela schází a jsou nahrazována velkými dotykovými displeji. Jeho funkce potom musíme využívat už i ke zcela banálním úkonům, mezi které spadá například změna teploty klimatizace, nastavení vyhřívání sedadel nebo změna stanice v rádiu.

A řekněme si upřímně, systémy dotykových displejů mohou být seberychlejší a jejich reakční doba sebekratší, přesto však mají v každém případě jeden fatální nedostatek – absenci odezvy. Zatímco normální tlačítko, které bude rozumně umístěno a nebude obklopeno dvaceti stejnými, jsme schopni nalézt a použít bez problému poslepu, u dotykových displejů to nehrozí. Dotykový displej totiž, ať již děláme naprosto cokoliv, vždy vyžaduje kromě zaměstnání ruky také alespoň krátký pohled, který je tím pádem odtržen od dění na silnici.

A protože jsou mezi námi tací, kteří nejsou schopni vlastním úsudkem rozhodnout, na jak dlouho mohou odtrhnout pozornost od řízení, způsobí dotykové displeje nepřímo poměrně dost nehod. A proto se ptám, vážně by nebylo lepší opět přidat nějaké to fyzické tlačítko?