Co mě štve na autech a kolem nich: Elektrické víko kufru

P1010644Stejně jako nějaké další, není ani tenhle hejt vysloveně z kategorie „štve mě“, ale spíše z kategorie „proboha proč“. Přesně tohle sousloví si totiž velmi často říkám ve chvíli, kdy několik úmorně dlouhých sekund stojím u víka kufru, které jede se bzučením elektromotorů nahoru. Následuje rychlé vytažení jednoručního zavazadla a následně se kufr vydá na podobně dlouhou cestu dolů.

Pamatuji si, že když jsem před několika lety viděl elektricky otevírané víko kufru poprvé, přišlo mi to jako neskutečně hustého, co brzy budou chtít v autech všichni. Až po nějaké době přišlo vystřízlivění a uvědomění si, že kromě ohromování lidí, co jezdí s autem roku výroby 1992, nemá elektrické víko naprosto žádnou rozumnou výhodu. Jeho používání je zdlouhavé a oproti klasickému kufru s dobře nastavenými panty na hydraulických vzpěrách, není vůbec o nic jednodušší. Co je ksakru složitého na tom, prostě to víko vzít a bouchnout s ním.

No a nakonec prvek, který má v mém benzínem prolitém srdci speciální místo. Není totiž nad to, když víko při svém bzučivém cestování tam a zpátky navíc ještě píská, asi aby pod něj někdo nestrčil hlavu. Přitom výrazně příhodnější by byla vzhledem k rychlosti spíš nějaká klidná, relaxační hudba…