Co mě štve na autech a kolem nich: Ptačí fufínka

bird shit„Dopr**le čím ty ptáky krmí?!“ hořekuju, zatímco z centimetru a půl bombarduji zaschlé ptačí houno tlakem z vysokotlaké vapky na benzínce. Ptačí trus je prostě problém, stačí jedno neuvážené zaparkování pod sloupy, stromem či okapem, a váš naleštěný vůz je dehonestován na veřejnou toaletu opeřené havěti.

Zcela mě navíc fascinuje přesnost a vynalézavost, se kterou ti opeření parchanti umí vůz podělat. Ti hajzlové kadí z vrchu, ze strany, šikmo, po větru i proti němu. Vsadím se, že kdybych se mrknul pod auto, i na jeho spodku bych alespoň pár odporně bílých fufínek našel. Ptačince jsou prostě na všech částech karoserie, skel, a ti obzvláště talentovaní jedinci se nezaleknou ani výzvy, vyslat vám jedničku na kliku dveří.

Vedle toho, že se tyto exkrementy musí z aut nějak dostat, je jejich eliminace navíc souboj s časem. Nenažraní ptáci se totiž nakrmí kdečím, což dělá z jejich trusu poměrně solidní chemický arzenál. Výjimkou potom není ani nenávratně naleptaný lak, u kterého nezbyde než nechat na něm ruce při zuřivé aplikaci Tempa. A to všechno jen proto, aby měli fóglové napříště dopadovou plochu zase pěkně čistou a naleštěnou.