Co mě štve na autech a kolem nich: Nesmyslně dlouhé kvalty

gearboxZa ta léta se některé věci prostě vžily. Klakson je třeba uprostřed volantu, protože je lepší v návalu vzteku třískat do volantu, než lovit klakson na páčce, přičemž zablikáte všemi světly, umyjete si okno a nakonec vychladnete, takže už se vám troubit vůbec nebude chtít. No a potom se taky vžilo, že „údržba“ po městě se jezdí na čtvrtý rychlostní stupeň.

Je to naprosto jednoduché, se zařazenou trojkou by měl mít motor při padesáti kilometrech za hodinu dva tisíce a nějaké drobné. Perfektní, když potřebujete zrychlovat, ale u většiny dnešních aut zbytečně vysoké otáčky, chcete-li jet konstantně. Ke slovu tedy přichází čtyřka, otáčky by měly padnout zhruba na patnáct set a vy i váš motor si to spokojeně štrůdlujete předpisovou rychlostí.

Jenže, potom přišel Brusel Průser a s ním normy, které se prostě musí dodržet i za předpokladu, že se reálný svět ohne o 180 stupňů. A tak přišly malé nádrže, otupělé reakce na plyn, start-stop a právě dlouhé rychlosti.

A najednou se už po městě nejezdí na čtyřku, ale na vytočenou trojku, protože čtyřka znamená vysoce ekologických 1100 otáček, spojených s bučením a protestováním motoru, který se chce vymanit ze silentbloků a odkráčet někam, kde se k němu budou chovat lépe. Najednou umí i sebeekologičtější diesel jet v maximálních otáčkách 120 km/h, i když to předtím dovedly jen benzínové motory s omezovačem v sedmi tisících. Všechny tradiční rychlosti, na které byly převodovky původně koncipovány, nyní vůbec nikam nepasují. Ten nižší kvalt je moc krátký, ten vyšší zase moc dlouhý.

A tak všichni kvedláme, a kvedláme, a kurv*me si motory, protože někdo v EU vymyslel metodiku měření spotřeby. A automobilkám nezbývá nic jiného, než se podřídit a ohnout realitu natolik, aby přišla dostatečně rovná i pokřivenému úředníkovi.