Co mě štve na autech a kolem nich: Že už si na silnicích nepomáháme

lanoAby bylo jasno, jsem primárně zastáncem motta „každý sám za sebe“, ale jakkoliv je mi tohle tvrzení blízké, nevylučuje situace, kdy je fajn podat někomu pomocnou ruku. To si takhle někdy v minulém týdnu štrůdluju krásnou okresku, kterou jsem právě objevil, když v tom najednou spatřím někoho, kdo pomoc potřebuje.

Po krátké rovince přijíždím k mírné zatáčce a v ní vidím Hondu CR-V první generace, zaparkovanou pozadu do škarpy. Pravé přední kolo ve vzduchu, levé zadní zabořené hluboko ve zmoklé trávě. Inu buď tady někdo vážně drsně off-roadí, nebo tam prostě zapadnul. První pohled na bezradnou dvojici osob, pobíhajících kolem auta, mě jasně usvědčuje v tom, že B je v tomto případě správně. Jak jsem se dozvěděl později, snažil se řidič s autem otočit, ale neodhadnul vzdálenosti a zadek se odporoučel dolů ze silnice.

Rychle zhodnocuji situaci. Auto je zapadnuté slušně, ale podvozek naštěstí nevisí na terénním zlomu, což je dobře – teoreticky by se mohlo vyškrábat ven samo. Jenže ono starší CR-V je sice čtyřkolka, ale pravověrný off-road už nikoliv. Uzávěrky diferenciálů jsou pro auto i jeho posádku v tu chvíli sprosté slovo a i když záhy s požehnáním majitele usedám za volant a snažím se auto „rozhoupat“, aby se chytlo a vyjelo, je veškerá snaha oceněna jen protáčejícími se odlehčenými koly.

Přichází tedy na řadu tažné oko v novinářském autě a lano. A co mě zaráží je, že i přesto, že už tady šaškujeme dobře 15 minut a nějaký ten provoz se na silnici vyskytuje, nedostali jsme jedinou nabídku pomoci, jediné optání, jestli něco nepotřebujeme, nebo alespoň, jestli je vše v pořádku. Čeho jsme ovšem dostali mraky, to byly nevraživé pohledy okolojedoucích, co si to jako dovolujeme, blokovat půl silnice autem, na které právě nasazujeme tažné lano. A to podotýkám, že kolega celou dobu, co jsme v silnici překáželi, řídil dopravu a ukazoval autům z obou směrů, zda mají nebo nemají volno.

Já chápu, že ne každý má v danou chvíli čas a kapacitu k tomu, řešit na silnici problémy někoho jiného. Ale ať mi nikdo netvrdí, že těch několik málo desítek aut, co nás minulo, mělo tak hrozně na spěch. Tak či tak, v tomhle případě vlastně o nic moc nešlo. Auto zapadnuté ve škarpě, nikdo nebyl zraněn, nikomu se nic hrozného nedělo. Jenže znám z mnohých vyprávění příběhy, ve kterých šlo o život. Byly tady nehody a další průšvihy, kde byly záchranné složky teprve na cestě (jestli je někdo zavolal) a ti, co byli přítomni, nedokázali pomoci. Takže až příště někoho uvidíte, třeba jenom s autem ve škarpě, zkuste se zeptat, jestli něco nepotřebuje. Možná vaší pomoc ocení víc, než byste si mysleli.