Test: Škoda Superb 2.0 TDI

P1110034Pokaždé, když někam vjedete za volantem nové Škody, a je jedno, jestli je to centrum města nebo jen okraj vesnice, svět jakoby se zastavil. Všichni náhle zanechají práce, zábavy, psaní do telefonu, jen aby mohli na vlastní oči spatřit nejnovější produkt mladoboleslavské automobilky. A v případě nového Superbu třetí generace, platí toto pravidlo dvojnásobně.

Když se před více než rokem poprvé objevil nový Passat – tedy úhlavní nepřítel Superbu, pocházející od mateřského Volkswagenu, nijak jsem z jeho sterilního a koncernově nudného designu nejásal. Passat je prostě nemastný a neslaný a v zásadě totéž se tak nějak očekávalo i od Superbu, který měl přijít záhy. Jenže Superb překvapil, a ač je vzhled jen a pouze subjektivní záležitostí, dle mého vypadá naprosto skvěle. Agresivní příď má ostře střižené světlomety, při bočním pohledu zaujme zase dlouhý prolis přes celý vůz a rovná linie oken, zakončená ostrou „šipkou“. Zkrátka a dobře, pokaždé když kráčím ke „svému“ černému Superbu, musím pokývat hlavou a uznat, že tohle se prostě povedlo…tohle se moc povedlo.

P1110007I přesto, že Superb zvenku nebo při popojíždění ve městě nepůsobí nijak velkým dojmem, je zde jedna věc, nad kterou zůstává rozum stát. Kterékoliv z pěti dveří otevřete, vždy si přijdete, jako byste otevřeli vrata od hangáru. Právě tolik je totiž v Superbu místa a to na všech frontách. Na přední dvojici sedadel to ještě není tak dramatické, přece jenom je tady široký tunel a v interiéru se dá sedět hodně nízko, ovšem kolik místa najdou cestující na zadních sedadlech, to se jen tak nevidí. Vůbec nevadí, že se spolujezdec před vámi rád rozvalí, pokud výškou neatakujete dva metry, nikdy nepoznáte sebemenší nedostatek. V opačném případě možná budete lehce omezeni místem na hlavu, ovšem co do podélného prostoru, zde vůbec není o čem. Až jsem si skoro říkal, že je škoda, že Škodovka nenabízí do Superbu příplatkové podnožky, které by vyjížděly ze spodku sedadel, protože svoje užití by tady určitě našly. Spokojit se tak musíme „pouze“ s opěrkami nohou, které jsou volně položeny na podlaze a lze je posouvat podle potřeby.

Ovšem tady příběh o prostornosti nekončí, neboť stále je tu ještě kufr. V kontrastu s místem na zadních sedadlech si říkám, jestli už není skoro podezřelé, kde se všechen ten prosto bere. Zavazadelník má základní objem 584 litrů a svou hloubkou a šířkou připomíná Macochu nebo jinou propast. Gigantické víko se otevírá elektricky, a i když může někdo namítnout, že se podlaha nachází poměrně hluboko pod hranou zadního nárazníku, já říkám, že tento drobný nedostatek svou velikostí hravě vyváží. Po sklopení zadních sedadel je možné jej rozšířit na 1760 litrů a to podotýkám, že se pod podlahu stále ještě vešla poměrně velká, ne pouze dojezdová rezerva.

P1100996I když zadní sedadla vypadají ve výsledku lákavěji, než ta přední, já usedám na místo řidiče. Vzhledem k tomu, že se jedná o vrcholnou specifikaci Laurin & Klement, nečeká tu na mě nic jiného, než příjemně tuhé sedadlo s dlouhým sedákem a dobře nastaveným bočním vedením, oděné do světle krémové kůže. Volant disponuje širokým rozsahem nastavení a po chvilce ladění už sedím nízko, na krátké ruce a dlouhé nohy, přesně tak, jak to má být. Přede mnou se rýsuje dvojice klasických budíků se světlými číselníky, doplněná ještě informačním displejem. Druhý, tentokrát již velký osmipalcový displej, spočívá v prostřední části palubní desky. Jeho funkce jsou vynikající, přesto si však musím zas a znovu lehce postesknout nad tím, proč není umístěn o něco výš. Takhle k němu musím hodně sklápět zrak ze silnice a ovládání za jízdy by bylo o hodně příjemnější, kdyby byl blíže zornému poli.

Startovacím tlačítkem, které je tradičně umístěno na sloupku řízení, nahazuji motor pod elegantní černou kapotou. Testovací pohonné ústrojí dle mého vcelku dobře reprezentuje konfiguraci, ve které se bude Superb prodávat na našem trhu nejčastěji. Jedná se o spojení slabšího dvoulitrového dieselu s výkonem rovných 150 koní, který je párován se šestistupňovou manuální převodovkou. A i když já osobně bych do auta tohoto ražení jednoznačně volil vynikající automatické DSG, je fakt, že spousta českých řidičů nedá na klasické ruční řazení dopustit.

P1110012A upřímně, u Superbu s manuální převodovkou nelze šlápnout vedle. Hned první metry totiž prozrazují naprosto precizní řazení. Každá rychlost poslušně zapadá do naprosto přesně vymezené dráhy a páka se v kulise pohybuje lehce a s příjemně hladkým odporem. O neduzích v podobě větších vůli či snad nehezkých zvuků se v tomto případě nedá vůbec hovořit.

Přesto však převodovka jednu vadu na kráse má a to je délka jejích úsporně nastavených rychlostí. Aby motor méně žral, je i v Superbu zatěžkán velmi dlouhými převody, které se občas stávají lehce otravnými. Na rozjezdy s minimem plynu můžete dopředu rovnou zapomenout. Aby se dal Superb do pohybu, je potřeba trochu jej pobídnout. Diesel pod kapotou je sice nadmíru kultivovaným společníkem, ale stejně jako každý naftový motor, i on rád s cuknutím chcípne, dostane-li se pod určité otáčky. A právě dlouhá jednička toho může být často původcem. Zejména prudké rozjezdy, kdy se potřebujete vejít do mezery v městském provozu, vyžadují o něco delší trénink, než je tomu zvykem. Trochu otravná je i jízda přesně padesátikilometrovou rychlostí. Trojka už je zbytečně vytočená ke dvěma tisícům, čtyřka padá pod patnáct set za minutu.

P1110017Jinak ale motor snáší i nízké otáčky nadmíru statečně a i málo stačí k tomu, aby se nadechl a udělil vozu nikterak ohromující, přesto však důstojné zrychlení. Nejlépe se cítí mezi dvěma a třemi a půl tisíci za minutu, kde po tradiční prodlevě turba předvede maximum točivého momentu a příjemný zátah. Nejproduktivnější spektrum je bohužel provázeno i o něco hlučnějším projevem do interiéru. Naproti tomu ve třech tisících začne znít vcelku příjemně a zvuk má v sobě dokonce i nádech sportovnosti. Dlouhého vytáčení si však neužijete, neboť ve čtyřech tisících motoru razantně dojde dech.

Jak je ale asi všem jasné, tento motor v kombinaci s touto převodovkou není o jízdních výkonech, ale o spotřebě. A ta je jako z říše snů, kde atakuje i starší TDI motory, legendární svou schopností jezdit pod pět litrů na sto. Zatímco město jsem i svižnějším stylem většinou zvládnul za pět a půl, mimo něj jsem se nebezpečně přibližoval pětilitrové hranici. A při opravdu ustálené jízdě se mi jednou stalo, že jsem jen lehce oťukával pedál plynu, ve snaze vidět na palubním počítači hodnoty pod čtyři litry na sto. A k tomu už nevím, co bych dodal. Snad jen to, že pokud se budete hodně snažit, není 1200 kilometrů na nádrž žádný problém.

P1110030Celé to působí o to víc neuvěřitelně, přihlédnu-li k faktu, že s sebou vozí Superb takové vychytávky, jako adaptivní podvozek DCC. A i u toho platí, že funguje na jedničku. Já jsem se většinou plně spokojil s jízdním režimem Comfort, kdy zavěšení s lehkostí žehlí nerovnosti a nerozhodí jej ani lahůdky jako pražské dlažební kostky. Řízení nicméně doporučuji nechat v režimu Sport, kde nabídne příjemně tuhý posilovač a příjemnou citlivost hlavně okolo středové polohy. Pokud do sportovního režimu přepnete i podvozek, výrazně se omezí kolíbání karoserie v zatáčkách a eliminuje se potápění na brzdách, které je pro komfortní režim typické. Na nějaké blbnutí však Superba příliš neužije. Ač v zatáčkách drží stopu s jistotou a umí být i rychlý, strašák nedotáčivosti spolu s nekomunikativním řízením a nesportovním motorem příliš radovánek nenabídne. Jistota v přímém směru je mu výrazně bližší a spíše než na okresky, hodí se Superb na dálnici jakožto dálkový křižník, který bude levně zdolávat libovolně dlouhé trasy.

Takže jak jsme na tom v celkovém shrnutí? Máme tady miláčka davů, který si svůj post rozhodně zaslouží. Nový Superb skvěle jezdí, má široké možnosti výbavy a obrovskou porci vnitřního prostoru, která rozšiřuje užitnou hodnotu. A k tomu všemu dobře vypadá. V testované variantě se sice trochu protiví manuální převodovka s dlouhými rychlostmi, nicméně ty se alespoň příjemně řadí. Jejich přítomnost se navíc podepisuje na spotřebě, která je vzhledem k nabízenému komfortu až směšně nízká. A kolik si nechá mladoboleslavská automobilka za svůj vynikající produkt zaplatit? Ceník začíná částkou 599 900 korun, a když se propracuji k testované variantě, dělá to stále rozumných 830 900 korun.

Celkové hodnocení: (7,5 / 8)
Motor: (7,0 / 8)
Převodovka: (6,0 / 8)
Podvozek: (7,5 / 8)
Praktičnost: (7,5 / 8)

Plusy: Motor:
vynikající spotřeba Typ motoru: přeplňovaný, vznětový
řazení Válce / ventily: 4 / 4
adaptivní podvozek Zdvihový objem (ccm): 1968
místo na zadních sedadlech Nejvyšší výkon (kW / ot/min): 110 / 3500
zavazadelník Nejvyšší toč. moment (Nm / ot/min): 340 / 1750
Mínusy: Provozní vlastnosti:
dlouhé rychlosti Maximální rychlost (km/h): 220
hlučnější motor při zátahu Zrychlení 0 – 100 km/h (s): 8.8
Spotřeba-město/mimo/kombi (l/100 km): 5.5 / 5.0 / 5.3
Rozměry a hmotnosti:
Zavazadlový prostor (l): 584
Objem nádrže (l): 66
Pohotovostní hmotnost (kg): 1485
Délka (mm): 4861