Test: Citroen C3 1.2 PureTech

Umí být malé auto zábavné i bez zábavných jízdních vlastností? Citroen vtisknul nové generaci modelu C3 trochu stylového rošťáctví, které již dříve předvedl na modelu C4 Cactus. Z „novodobé kachny“ se tak stal moderní vůz do města, jehož krédem je hlavně individuální přístup.

Už na první pohled je zřejmé, že čerstvě představená C3 dostala ze zmíněného Cactusu i zásadní prvek v podobě ochranných vzduchových polštářů Airbump. Ty sice nejsou na rozích auta a celkově je jejich rozsah skromnější, ale spodní část dveří, kterou pokrývají z velké části, patří k nejexponovanějším součástem karoserie, takže význam rozhodně mají. Škoda jen, že nezasahují až na hranu zadních dveří, které při otevření nijak chráněné nejsou.

Bílá barva mi v případě testovaného vozu rozhodně nijak nevadila, neboť byla vkusně zkombinována s černými částmi a také s rudou střechou s výrazným prolisem. Příď opět v „Cactus“ stylu dostala linky blinkrů a diod denního svícení, oddělené od hlavních světlometů. Na tento styl si budou muset někteří zákazníci zvykat poněkud déle, ale co už. Čtyřoká C3 zkrátka není pro každého a ani se nesnaží všem zavděčit.

Interiéru se pochopitelně dostalo podobné kůry, jako zevnějšku. Nízká palubní deska obtažená červeným rámečkem a lemovaná chromovanými výdechy ventilace vypadá sympaticky retro. Madla dveří v podobě ucha od kabelky se ukázala jako obdivuhodně praktická a hezká jsou i prošívaná, francouzsky měkká sedadla. Na druhou stranu je zde mírně znát, že designové oddělení svádělo trochu boj s oddělením ekonomickým, takže se najdou i prvky, které působí vyloženě levně.

Milým překvapením je mi každopádně pozice za volantem. Ač jsem z malých aut při svých 185 centimetrech zvyklý spíše na trochu „záchodové“ sezení (a předchozí C3 nebyla výjimkou), nový malý Citroen mě nízko ukotvenou sedačkou a teleskopicky nastavitelným volantem hostí až nebývale dobře. Z oblasti ergonomiky je mi trochu proti srsti snad jen boční okénko, které nejde stáhnout až úplně dolů a vyčnívající kus znepříjemňuje „loket z okna“. Obrazovka dotykové navigace by potom mohla být o kus výš, abych k ní nemusel tolik sklápět zrak od silnice. Krom toho je systém infotainmentu občas velmi pomalý a během týdne jsem zažil i jedno zaseknutí.

Primárně je C3 pochopitelně myšlená jen pro menší objemy lidí i zavazadel, ale když už přijde potřeba, pojme zadní lavice s odřenýma ušima i dva urostlejší dospěláky. Kufr o objemu 300 litrů má trochu vyšší nákladovou hranu, ale zadní opěráky jsou sklopné v poměru 40:60, a když se nechají postavená pouze přední sedadla, uveze C3 solidních 922 litrů zavazadel.

Dnešní doba svázaná ekologickými regulemi hovoří poněkud jasně, takže jediný čtyřválec, který pod kapotou C3 nalezneme, je ten naftový. Zbytek benzínových motorů, včetně testovaného, má objem 1.2 litru a pouze tři válce. Já jsem vyzkoušel střední variantu, nabízejících 82 koní výkonu. Komu stačí i méně, ten sáhne po verzi s 68 koňmi, a kdo naopak zatouží po lepší dynamice, zvolí přeplňovanou variantu s výkonem 110 koní. Poslední zmiňovaný motor je však k mání výhradně spolu s automatickou převodovkou. Zbytek se musí spokojit s pětistupňovým manuálem, jehož řazení příliš přesnosti nepobralo.

Jak tomu často bývá, neřadí se tříválec pod kapotou mezi nejkultivovanější. Na volnoběh motor citelně vibruje do interiéru a při jízdě se situace nijak nelepší. V záběru o sobě dá malý agregát vědět nehezkým drčením, které pokračuje skrz celé střední spektrum otáček. Ani po stránce dynamiky se ale motor nepředře. Prakticky se nedá mluvit o tom, že by výkon motoru gradoval nebo měl v některých otáčkách vyloženě silnou oblast. Asi nejlépe je tříválci mezi třemi a čtyřmi tisíci, naopak pod dva tisíce je motor prakticky nepoužitelný a na přidání reaguje spíše zvýšeným hlukem, než akcelerací. Koneckonců podle tabulky probíhá zrychlení z nuly na sto za 14.9 sekundy, což není rychlé ani zdaleka. Zázračně nízká přitom není ani spotřeba, rostoucí ve městě k sedmi litrům a mimo město nepadající pod šest.

Jízdní situaci, zejména v městském provozu, tak citelně zachraňuje hlavně podvozek. C3 jezdí na dost měkkém zavěšení, které úspěšně filtruje většinu městských nerovností včetně těch opravdu velkých. Problematická je občas jen jednoduchá zadní náprava, která tu a tam vůz zezadu trochu „nakopne“. Stejně tak se od ní občas ozve i akustická rána, přenesená z nerovnosti do interiéru. Má-li dojít na svižnější projíždění zatáček, dá měkký podvozek najevo svůj nesouhlas. C3 se v zatáčkách dost vlní a na dojmu nepřidává ani necitlivé řízení.

Shrnu-li své dojmy do jednoho závěru, je C3 vcelku vydařeným městským autem s poněkud nevydařeným motorem. Vnější design hravého malého hatchbacku se vyloženě povedl a ani interiér svým stylem a originálními prvky nikoho neurazí. Podvozek je do rozbitých ulic metropole jako dělaný, ovšem skromný tříválcový motor sem svým výkonem sotva dostačuje. Na odfiltrování jeho sporadické kultivovanosti je potom potřeba si více zesílit rádio.

Citroen stanovil u nové generace svojí C3 startovací cenu již od 244 900 korun. Za tuto částku je k mání nejnižší výbava Live a slabší tříválec 1.2 PureTech o výkonu 68 koní. Chcete-li ovšem ochranné prvky Airbump na dveřích, které značně dokreslují vnější vzhled auta, musíte sáhnout alespoň ke střední výbavě Feel, která začíná na 274 900 korunách a Airbump je v jejím rámci za příplatek. Bezplatně dostanete gumové polštáře na dveřích až u nejvyšší výbavy Shine, která startuje na částce 319 900 korun.

Plusy: Motor:
vnější vzhled Typ motoru: atmosférický, zážehový
pozice za volantem Válce / ventily: 3 / 4
pohodlný podvozek do města Zdvihový objem (ccm): 1199
Nejvyšší výkon (kW / ot/min): 60 / 5750
Mínusy: Nejvyšší toč. moment (Nm / ot/min): 118 / 2750
kultivovanost motoru
výkon mimo město Provozní vlastnosti:
pomalý infotainment Maximální rychlost (km/h): 168
Zrychlení 0 – 100 km/h (s): 14.9
Spotřeba-město/mimo/kombi (l/100 km): 7.0 / 6.3 / 6.7
Rozměry a hmotnosti:
Zavazadlový prostor (l): 300
Objem nádrže (l): 45
Pohotovostní hmotnost (kg): 1055
Délka (mm): 3996