Test: Honda Civic Sedan 1.5 i-VTEC Turbo

Vztah Evropanů k vozům se tříprostorovou, čtyřdveřovou karoserií (zkrátka prostě k sedanům) byl vždy poněkud složitý. Tento přístup by se však vyplatilo přehodnotit, neboť jsem docela dobře přesvědčen, že nezahrnout Civic v sedanu do výběru při koupi vozu segmentu C, by byla obrovská škoda.

Hned z první dobré vystřihnu trochu netradičně na začátku článku hodnocení. Po týdnu ve společnosti Civicu Sedan, vybaveného čtyřválcem 1.5 i-VTEC Turbo a manuální převodovkou, jsem nabyl přesvědčení, že přesně tohle je TEN ultimativní Civic. Desítky let, během kterých Honda stále pilovala svůj tradiční model, nás zavedly právě sem a před námi tu stojí vůz, na němž se vývoj podepsal v tom nejlepším možném světle.

Tak především, jak již bylo řečeno ve starším dvojtestu pětidveřových Civiců, kontroverzní UFO vzhled je pryč a nahrazen „tak akorát“ vzhledem. Desítkového Civica považuji s jeho samurajskou, moderně vzhlížející maskou za skvěle vypadající auto a dozadu protažená část, zakončená bumerangovými světly, perfektně dokresluje celek. Optická zavalitost zadku pětidveřové verze je ta tam a chybí dokonce i velké slepé průduchy na nárazníku, jejichž falešnost mohla leckoho štvát.

Interiér se může s německou konkurencí měřit bez jediného zaváhání. Zpracování, pěkné šedé dekory, tuhá kožená sedadla, praktická středová přihrádka s posuvnou loketkou, ale i hezké digitální budíky se zajímavými „světelnými“ stupnicemi teploty a palivoměru. Do toho konečně nízká a sportovní pozice za volantem, daná přesunem palivové nádrže zpod předních sedadel do konvenčního prostoru pod sedadly zadními. Vzadu je komfortní dostatek místa pro dva dospěláky a kufr s objemem 519 litrů poslouží perfektně, stačí se jen smířit s menším průchodem. Holt klasická daň, přítomná u každého sedanu.

Přes to všechno se tu ale jeden nehezký detail najde a tím detailem je infotainment. Dotyková obrazovka elegantně vsazená do středového panelu vypadá skvěle, nicméně výrazně lépe se na ní kouká, než se s ní pracuje. Systém je totiž značně pomalý, uživatelsky ne zrovna přívětivý a vzhledem k přítomnosti systému Android by šla také vybrat nějaká lepší navigační aplikace. Třeba by ale stačila jedna větší aktualizace softwaru a všechny neduhy by byly minulostí. Takhle mi z oblasti infotainmentu dělá radost jen ovládání na volantu s klasickými tlačítky na ladění hlasitosti, doplněnými o výbornou dotykovou plošku.

Civic v sedanu je tedy moc hezký celek, na který se dobře kouká a dobře se v něm sedí, nicméně to nejlepší je teprve před námi. On takový Civic totiž především naprosto skvěle jezdí a to jak po stránce pohonného ústrojí, tak i po stránce podvozku.

Benzínovou patnáctistovku s turbem a pěkným výkonem 182 koní jsem vyzkoušel už dříve v kombinaci s CVT převodovkou, ale právě skříň zde trochu skryla ten pravý potenciál motoru, který vytane na povrch jedině se šestistupňovým manuálem. Tak v první řadě se jedná o jeden z nejkultivovanějších čtyřválců na současném trhu. Motor sametově přede, není vůbec slyšet do interiéru a plynule a silně zabírá ještě před dosažením dvou tisíc otáček. Zároveň mu ale nevadí ani otáčky daleko nižší. Díky výborně naladěné převodovce s relativně krátkými rychlostmi a skvělým, přesným řazením, může Civic jezdit po městě na pětku a ani při přidání plynu nedává motor najevo, že by se mu toto zacházení jakkoliv nelíbilo.

Jeho sametovost nicméně pokračuje i v opačném případě, když se motor pobídne do vyšších otáček. Čtyřválec má vynikající střední spektrum a výkonem radostně graduje až k šesti tisícům za minutu. Akcelerace je na sedan lehce sportovního ražení naprosto adekvátní. Z nuly na sto peláší Civic za 8,6 sekundy a ani za hranicí stovky rozhodně nelení. Podřazení je díky zmiňovanému řazení jedna radost, a jakmile po kratičké prodlevě zafuní turbo, není okreskové předjíždění vůbec žádný problém.

Vlastně problém není ani případné sportovní svezení. Motor a převodovka spolupracuje jedna ruka a nezahálí ani podvozek. Zavěšení sice z nějakého důvodu neumí být adaptivní, jako u pětidveřové verze, ale jeho stálé naladění je strefené do perfektního kompromisu. Civic se vlivem nízkého těžiště nenaklání, vlivem lehkého motoru nezná nedotáčivost a navíc se skvěle řídí tuhým a strmým řízením.

Jakmile ale dojde na jízdu městem a s ní spojené nerovnosti a výmoly, nabídne podvozek velmi slušné a tiché filtrování i vyloženě rozbitých silnic. Samozřejmě se nejedná o vyloženě měkkou jízdu, ale podvozek Civicu by se dal nejlépe specifikovat jako „poddajně tuhý“.

Po stránce jízdních vlastností tedy není prakticky vůbec co vytýkat a vezmu-li to kolem a kolem, tak s výjimkou nepříliš povedeného infotainmentu budu na desítkovém Civicu jen stěží hledat chyby. Je krásný, kultivovaný, skvěle jezdí a umí vyváženě kombinovat komfort se sportovností. Dojde-li na téma spotřeby, i ve městě se vždy vejde do osmi litrů na sto a mimo město umí jen lehce přes šest.

A co stojí? Částka 584 900 korun za základní výbavu Comfort se sice zdá poměrně vysoká, ale vzhledem k tomu, že je sedan brán jako jakási luxusnější verze, je zde obsaženo mnoho výbavy. I v základu dostanete jízdní asistenty, vyhřívaná sedadla, jednozónovou automatickou klimatizaci, rádio s USB vstupem, Bluetooth a ovládáním z volantu, hliníková kola a další drobnosti. Motor je pouze jeden, ale věřte, že žádný jiný motor než 1.5 i-VTEC Turbo stejně nepotřebujete.

Plusy: Motor:
kultivovaný a silný motor Typ motoru: přeplňovaný, zážehový
spotřeba Válce / ventily: 4 / 4
odstupňování a řazení převodovky Zdvihový objem (ccm): 1498
pozice za volantem Nejvyšší výkon (kW / ot/min): 132 / 5500
vnější vzhled Nejvyšší toč. moment (Nm / ot/min): 240 / 1900
Mínusy: Provozní vlastnosti:
pomalá navigace Maximální rychlost (km/h): 210
Zrychlení 0 – 100 km/h (s): 8.6
Spotřeba-město/mimo/kombi (l/100 km): 7.9/6.2/7.2
Rozměry a hmotnosti:
Zavazadlový prostor (l): 519
Objem nádrže (l): 46
Pohotovostní hmotnost (kg): 1317
Délka (mm): 4648