Test: Subaru BRZ 2017

Jeden z posledních skutečně řidičských sporťáků byl famózním okreskovým nářadím již od svého uvedení, nicméně jeho facelift přichází se zcela novým nastavením. A stejně jako víno zraje a řidiči dospívají, dospělo i Subaru BRZ. Stále vás umí naučit řídit jako máloco, ale „řidiče-muže“ z vás nyní udělá ještě lépe.

Když jsem zhruba před rokem pročítal tiskové zprávy o faceliftu BRZ a s ním spojeným přenastavením podvozku, byl jsem v první chvíli lehce nesvůj a v obavách ze změn, které měly přijít. Pak jsem si však velmi rychle uvědomil, že BRZ je ve velmi dobrých rukou, a že pravděpodobnost, že bude „něco špatně“, je vlastně vcelku minimální. A opravdu, tady není špatně vůbec nic.

Jen pro přehled – Subaru dost zásadně změnilo tuhost samotného uložení prvků náprav, dále optimalizovalo tuhost pružin a nakonec vše doladilo společně s novými tlumiči značky Sachs. Až vám tedy bude někdo tvrdit, že je facelift BRZ jen o novém nárazníku, světlech a zadním křídle (mimochodem všechny tyhle prvky zevnějšku vozu jedině prospěly) pošlete jej podívat se pod auto.

Změny v podvozku jsou na jízdě znát už od prvních metrů. Subaru je oproti loňské variantě citelně tužší, nicméně to rozhodně neznamená, že by se stalo nepohodlným. Tlumení už není tak poddajné, ale s grácií vyfiltruje velkou spoustu menších nerovností a jen na těch velkých svou posádku trochu víc pohoupe. Ovšem nepřístojnosti jako rány od kol, rázy přenášené přímo do páteře či prkenný pocit z podvozku? Nic takového tady vůbec nehledejte.

Máme tu zkrátka maličko tužší BRZ, které je však stále dostatečně pohodlné, aby mohlo dělat každodenního společníka při cestách do práce. Jak je ovšem známo, o cestách do práce – nevedou-li ty vaše zrovna přes horský průsmyk s hladkým asfaltem – to není. BRZ patří na okresky a jedině zde lze ocenit jeho génia.

Stačí zvolit vhodný úsek. Já třeba zvolil svou nově oblíbenou silnici v severních Čechách a stačilo pár kilometrů, aby ve mně BRZ znovu probudilo vše, pro co jsem si ho před pár lety při našem prvním setkání zoufale zamiloval. Ten pocit, jak se z auta stává moje nedílná součást a jak přesně vím, co dělá každé z kol, obuté v tak akorát úzkých gumách. Přesně tenhle pocit se stává na novém podvozku mnohem intenzivnější, neboť intenzivnější a bezprostřednější je každá reakce vozu. Náklony karoserie jsou omezeny, takže když auto přehazujete rychlým a přesným řízením bez sebemenší vůle z jednoho vracáku do druhého, působí stabilněji a jistěji. V každé zatáčce zůstává BRZ dokonale neutrální, ale jen dokud já sám chci. Stačí přidat plyn, aby přešlo do perfektně čitelné lehké přetáčivosti. Už nezaklekává na měkkém zadním odpružení tak, jako dřív, ale reaguje ostřeji, dynamičtěji a hravěji.

Jak už ale bylo řečeno v úvodu, ani v nejmenším neplatí, že by se snad z BRZ stalo zákeřné monstrum, jehož vrtochy nemá běžný smrtelník šanci zvládnout. Ačkoliv bylo předešlé nastavení k začátečníkům o kousek vlídnější a řidič třeba přechod do přetáčivosti snadněji vypozoroval, nově umí BRZ vyhovět i skutečným okreskovým střelcům, aniž by trestalo nezkušené. Právě pro méně vyježděné nadšence je tu také nový režim stabilizace Track, který zásahy elektronických trpaslíčků omezí, ovšem přitom stále čeká v pozadí, kdyby se situace vymykala z ruky.

Neméně perfektní je také způsob, jakým je práce podvozku kombinována se schopnostmi pohonného ústrojí do jedné mechanické a řidičské symfonie. Dvoulitrový čtyřválec o výkonu rovných 200 koní byl ve svých útrobách mírně vypiplán, ovšem charakterem zůstal stejný. Agregát uložený nizounko pod dlouhou kapotou spouští svůj sonorní zpěv v plné míře od 4500 otáček za minutu. Jakmile se ručička na velkém otáčkoměru dostane na tuto hranici, začne motor pořádně táhnout a postupně graduje až za hranici sedmi tisíc.  Každé přeřazení má úžasně mechanický punc, neboť řazení šestistupňové převodovky se pohybuje po kratičkých a přesných drahách s příjemně tuhým odporem. Každý nájezd do zatáčky doprovází brždění tuhým brzdovým pedálem a srdce nejednoho autaře nadšeně poskočí při vystřelení dokonale přesného meziplynu, doprovázejícího podřazení. Nic tady nepůsobí jakkoliv nově či nepatřičně. Vše je na svém místě a přesně tam, kde to potřebuji mít.

Nemohu se ubránit dojmu, že Subaru BRZ facelift prospěl v úplně každém změněném prvku a detailu. Zvenku vypadá lépe a konečně jsem dostal křídlo, které je vidět v zrcátku. Interiér s červeným podsvícením už není doplněn retro rádiem s podsvícením zeleným (jakkoliv jsem ho měl iracionálně rád), ale vybaven vcelku slušnou dotykovou obrazovkou. Další obrazovka přibyla i do budíků. Umí ukazovat nudné údaje spotřeby (prakticky všude do deseti litrů na sto), ale nově i důležitou teplotu oleje.

To vše je ale podružné oproti jízdním změnám. Subaru BRZ ani nadále není tím nejrychlejším vozem na okresky, nicméně stačí usednout do jeho nízko uloženého sedadla, abych se cítil, že tady jsem doma. A jakmile se s novým naladěním poprvé pořádně projedu po klikaté okresce, nabývám dojmu, že „doma“ je vše v naprostém pořádku. Všechno, co je na BRZ nové, totiž zapadá do stávající mozaiky zcela ideálně. Duch japonského kupé se rozhodně nikam nevytratil. Je tady a jeho přítomnost je ještě znatelnější, než kdy předtím.

Úplně v poslední řadě se samozřejmě musí zmínit cena. Ta vzrostla o přijatelných 15 tisíc na výsledných 814 tisíc s daní.

Plusy:

• perfektně vyladěný podvozek
• řazení převodovky
• charakter motoru
• nový displej u budíků

Mínusy:

• budete se nejlépe bavit, ale nebudete nejrychlejší